Víra v síly nadpozemské existuje již od doby, kdy člověk začal uvažovat nad věcmi jako nad něčí vůlí. Člověk nedokázal vysvětlit, jak je možné, že v určitou dobu jejich údy mrznou pod náporem chladivého vichru a v dobu jinou naopak vánek, který zahřeje jejich obydlí či oteplí říční vodu. Lidstvo tedy přisoudilo tyto projevy silám nadpozemským, člověku nadřazeným a začalo je uctívat jako svoje božstvo.Léta plynula, božstva se začala od sebe lišit. Vzniklo mnoho různých náboženství, která se v některých případech ani nemají příliš v lásce. Avšak fenoménem dnešní doby se stal ateismus. Jelikož jsem nebyl veden k žádnému učení víry, mohl jsem si svůj názor utvořit sám. Věřím? Často se na to ptám sám sebe. Zřejmě si nejsem stále jistý sám sebou. Často vidím výjevy lidského chování jako vůli boží, jako osud, který je již předem dán a jako cestu, kterou bychom měli všichni respektovat. Avšak záhy se mi vynoří myšlenka technického odůvodnění, matematického a fyzikálního zhodnocení. Pokaždé jsou zde dva protipóly. Na straně jedné stojí vůle boží a na té druhé to je racionalita moderního světa. Možná vidím osud jako příčinu pouze v těch situacích, které jsou pro mne opravdu těžké. V tu chvíli si stačí říct, že už při mém početí mi byla tato svízel přisouzena, a že jsem s tím už nemohl nic dělat. Po tomto odůvodnění se mi hned zlepší nálada a o tom, zda jsem měl udělat něco jinak už nepřemýšlím, protože vím, že se tak stát muselo. Nejsem ale člověkem věřícím, který chodí do kostela, kaje se a žije dle zásad učení vzoru. Myslím, že člověk potřebuje věřit v něco, co se vymyká každodennímu chodu moderní konzumní civilizace. Potřebuje vedle sebe cítit oporu, na kterou se může vždy spolehnout a která ho nikdy nezradí.Vidím církve pouze jako způsob jak řídit lidi a ukojit tak v mnohých případech jen svou touhu po moci. Bůh existuje, ale pouze jako němý hlas v našich srdcích.