“Dnes tedy všecka snad díla lidská, která nevznikla přímo z ukojení hladu a jiných potřeb hmotných, vycházejí za dobytím nesmrtelnosti nebo slávy, neboť ona jest její podmínkou. Ale kolik z nich jí vpravdě dochází? Rok co rok tisknou se desettisíce sbírek lyrických, novel, románů, dramat, malují se desettisíce, ne-li stotisíce obrazů, teše se o málo méně soch, vrhá se na papír spousta symfonií a oper, a snad všichni jejich původcové jsou přesvědčeni, že díla jejich nezhltí po máchovsku mluveno “času vztek:” že přeplují přes něj na druhý břeh. Zatím co jejich skutečný osud praví: veliká většina z vás je mrtvě narozena; jiná, stejně velká, jsou efemery, mušky jednodenní, které zhynou se slunce západem; malá jen menšina z vás bude čtena, hrána, nazírána rok, deset, dvacet, třicet, padesát let, aby na konec byla přec jen prázdným jménem v čítankách, katalozích, soupisech, dějinách a obtěžovala marně pamět školáků, a za dalších padesát nebo sto let vypadne i z nich na velkou radost mozků soustavně přetěžovaných. Hle, tak se končívají pravidlem výpravy za slávou a nesmrtelností!” ~ F.X.Šalda