Víčka se pod svou tíhou zavírají,
ke stavu snění mě přibližují.
Jsem náhle ten, kým si přeji být,
nemusím nic, konečně budu žít.Své starosti odhodím
a už na ně nemyslím.
Peníze mít nemusím,
konečně svět stal se růžovým.Avšak jeden malý háček,
problém, který mě svírá.
Konečně ubral jsem z otáček,
ale nevím kolik času mi zbývá.

Kolik času ve světě mém,
ve světě, kde já jsem zákonem.
Tam, kde nepřipadám si živým strojem,
tam, kde chodím volně širým světem.