Další ze snímků pocházející z dílny Larse von Triera zobrazuje lidskou zkaženost, respektive jakýsi lidský stín, který se projeví tam, kde má k tomu prostor.

Mladá dívka utíká před gangstery, kteří se jí pokusili zabít, do vesničky jménem Dogville. Zde se jí ujme Tom, který se do ní zamiluje a přesvědčuje ostatní obyvatele vesnice, aby jí umožnili se ve vesnici ukrýt. Nejdříve si však dívka musí vesničany získat, což jí nedělá problém. Postupem času ji lidé začnou využívat pro své potřeby až příliš. Tyto nepříjemnosti musí vytrpět, jelikož je vesničany vydírána prozrazením. Vesničané vidí jak ji všichni zneužívají, avšak nikdo z nich se jí nezastane, jelikož pro každého je nečím přínosná. Tom se zpočátku snaží, avšak nakonec ho strach z odcizení vesničanů a hlavně strach z toho, že by někdo mohl přijít na to, že ani on sám nejednal podle svých zásad, donutí přejít na stranu vesničanů.

Lars von Trier opět vytvořil charakter silné ženy, která proplouvá strastmi, aniž by si stěžovala. Žije pro ostatní a nevyžaduje nic na oplátku. Stává se objektem, na kterém si lidé řeší své osobní problémy. Při sledování snímku jsem si musel v určitých okamžicích udělat přestávku kvůli emocionální vypjatosti okamžiku. Byl jsem zhnusen tím, jak se vesničané k dívce chovali, avšak nejsem si jist tím, že bych se tak nezachoval také, kdybych měl ten stejný prostor jako oni. Přeci jen jsme většinu situací nezažili a můžeme pouze předpokládat, že bychom se zachovali tak, jak si myslíme, avšak tento předpoklad je často založen na tom, jak si myslíme, že by se zachovalo naše ideální já, ke kterému se snažíme přiblížit. Musíme si však uvědomit, že tím ideálem nejsme, chyby si připustit a pracovat s nimi.

ČSFD