“Ve skutečnosti jsme srabi, co se bojí kouknout pod do skříně, natož vyrazit do temného lesa. Ležíme v posteli značky Prozac s věčně rozsvícenou lampičkou značky Hypotéka, pro jistotu baštíme brambůrky Cipralex, díváme se na televizi značky Viagra a běží tam nonstop program Pojištění. Za plotem štěká Nezaměstnanost a vyje Nejistota, MaléSebevědomí se tam přetahuje se SpolečenskýmNeuznáním, v komíně hučí Nevěra (někoho, koho ani neznáme, ale předstíráme k němu… co vlastně?), podlahy jsou kluzké NedostatkemLásky, nad tím vším se vznáší mraky Bolesti a Osamění a zdálky připlouvá stratocumulus Smrt.” ~ La Tibor