Auguste Comte

Isidore Marie Auguste François Xavier Comte byl francouzský matematik, zakladatel pozitivismu, sociologie a společenský reformátor.

Narodil se 19. ledna 1789 v Montpelliere v rodině úředníka. V letech 1807 až 1814 vystudoval s výborným prospěchem lyceum v rodném městě a v létě roku 1814 byl přijat na pařížskou l’École Polytechnique, která vychovala řadu významných francouzských přírodovědců. Ze školy byl Auguste vyloučen za účast na protestu proti zastaralému způsobu výuky.

V roce 1816 přichází do Paříže a obživu mu poskytují soukromé hodiny matematiky.

V letech 1817-24 byl osobním sekretářem utopického socialisty Saint-Simona. Stal se mu spolupracovníkem a byl spoluautorem řady jeho statí. Silně na něho zapůsobil Saint-Simonův záměr vybudovat všeobsáhlou soustavu věd. Roku 1822 publikoval Comte v rámci Saint-Simonovi práce Katechetismus průmyslníků svůj programový text o plánu na reorganizaci společnosti pomocí vědy Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société. V základních rysech tak koncipoval svůj plán pozitivní filosofie.

Roku 1824 se rozchází se Saint-Simonem kvůli neshodám ohledně taktiky reformování společnosti a vzniká raná verze práce Systém pozitivní poliky.

V roce 1825 uzavřel sňatek a živí se psaním drobných textů do listu Producteur. Od roku 1826 přednáší ve svém bytě první část svého “Kursu” vědecké veřejnosti, avšak přednášení je přerušeno nervovou krizí, po níž následují dlouhé stavy deprese. V přednáškách pokračuje až v r. 1829.

Žije v chudobě a obživu mu poskytuje místo korepetitora na Polytechnické škole, kde se marně snaží stát profesorem. Vyučoval soukromě matematiku a každou neděli na Pařížské hvězdárně pořádal bezplatné přednášky pro veřejnost o astronomii, které navštěvovali lidé ze všech sociálních vrstev.

Od konce třicátých let se Comte uzavřel sám do sebe, přestal číst odbornou literaturu, opakovaně četl životopis Ježíše Krista od středověkého autora Tomáše Kempenského, učil se anglicky, italsky a španělsky, aby mohl číst Danta, Ariosta, Miltona, Byrona a další literaturu v originále.

V předmluvě k poslednímu dílu Kursu pozitivní filosofie vyčetl akademické obci její formalismus a neschopnost specialistů vidět za zkoumanými jevy hlubší souvislosti. Po dokončení jeho hlavní práce se s ním definitivně rozešla manželka, se kterou se už předtím několikrát dočasně rozcházel. V roce 1843 vydal Pojednání o analytické geometrii, ale v roce 1844 byl propuštěn z místa korepetitora a přišel o většinu svých příjmů. Žil hlavně z darů Johna Stuarta Milla a dalších příznivců. V této době se seznámil s Clotildou de Vaux, sestrou jednoho ze svých žáků, a snažil se získat její přízeň. Stala se předmětem jeho až exaltovaného zbožňování. Comte vzájemný vztah i osobnost Clotildy krajně zidealizoval, a to zejména po její předčasné smrti r. 1846. V této době Comte pracuje na práci Systém pozitivní politiky čili pojednání o sociologii, v níž vyzvedl primát citu nad intelektem a koncipoval úvahy o náboženství lidskosti.

Jeho stále mystičtější spisy od něj odváděly přízeň racionálně založených příznivců včetně Milla a Emila Littré. Publikací nábožensko-mystického textu Pozitivistický katechismus čili shrnutí univerzálního náboženství se s nimi roku 1852 definitivně rozchází.

Kolem programu univerzálního náboženství soustřeďuje Comte skupinu stoupenců, na něž působí, aby žili podle jeho regulí.

Comte zemřel v Paříži 5. září 1857 na žaludeční chorobu.

Pozitivismus

Pozitivismu je vlastní především odpor k metafyzice neboli k negativní filosofii, která se dle Comteho vyjadřuje spekulativním, zcela nevědeckým způsobem na příčiny a vnitřní povahu jevů, na příčiny nejen sekundární, ale dokonce první, absolutní.

Jediným relevantním způsobem poznání je poznání pozitivní, či vědecké, které vědomě opomíjí všechny spekulativní pseudoproblémy a soustřeďuje se výhradně na přesný a přísný výzkum faktů a jejich nutných souvistlostí.

Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.

Východisko pozitivismu je tedy emprické. Při bližším pohledu se pozitivistická filozofie ukazuje jako filozofie překonání nebo alespoň degradace filozofie. Nová vědecká filosofie v první řadě pouze soustřeďuje, třídí a zobecňuje výsledky speciálních věd, aniž by sama k poznání reality něco významného přidávala. Kromě toho je oprávněna ještě ke zkoumání obecných pravidel poznání, zejména vědeckého.

S britským emprismem Comta spojuje odmítání metafyziky a apriorismu doprovázené přesvědčením, že každé platné poznání, především však vědecké, musí vycházet z faktů, neboť jen fakty lze podrobit náležitému a platnému ověření. Oproti emprismu však odmítá její psychologismus – vnitřní vnímání či pozorování nepovažuje za objektivní, jelikož se dle něj nemůže mysl člověka rozdvojit tak, aby jedna jeho část přemýšlela, zatímco druhá toto přemýšlení pozorovala.

Comte je přesvědčen, že věda je nejen možná, ale dokonce nutná. Hledá nutná vzájemná spojení ve faktech – zákony jimiž se realita řídí. Věda se tedy skládá ze zákonů a nikoliv z faktů, třebaže tyto jsou nezbytné pro ustanovení zákonů a jejich potvrzení. Comte tvrdí, že pozitivní duch neustále rozšiřuje sféru racionální na úkor sféry experimentální tak, že nahrazuje výzkum jevů jejich předvídáním. Věda tak může a smí vykonávat jediné: zkoumat zákony faktů tak, aby se daly prakticky využít. Naproti tomu každé spekulativní poznání, které za jevy a jejich nutnými souvislostmi hledá nějaký absolutní metafyzický počátek , není v pozitivním smyslu verifikovatelné, a je proto principiálně nevědecké. Je také přesvědčen o tom, že naše schopnost poznání má svá vnitřní omezení daná biologickým uspořádáním naší psychiky, které nedovoluje dosáhnout jiné výsledky nežli více méně přibližné.

Zákon tří stádií

Zákon tří stádií popisuje historický pokrok lidstva – celkový vývoj lidského rozumu od počátečního rozmachu po současnost. Comte tvrdí, že každá oblast poznání prochází postupně třemi různými teoretickými stádii – nejprve teologickým, poté metafyzickým (abstraktním) a v konečné fázi vědeckým neboli pozitivním.

V teologickém stádiu se člověk spontánně zaměřuje na otázku vnitřní podstaty reality, první a poslední příčiny všeho jsoucna a věří, že všechny jevy vznikají přímým působením božstev (antropomorfně chápaných činitelů) – člověk věří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stádium se vnitřně dělí na fetišismus, polyteismus a monoteismus. Je to stádium postupného budování společenské organizace a všech společenských institucí, zejména státu a církve. Toto období se datuje od pravěku lidstva do 13. století našeho letopočtu. Formou vlády tohoto stádia je teokratická a vojenská.

Metafyzické stádium je nesporně vyšší a vyznačuje se svou negativitou. Hrubé náboženské představy jsou zde nahrazeny spekulativními pomysly abstraktního rázu, metafyzickými abstraktny tvořícími rozumový základ. Za nejvyšší obecnou entitu člověk uznává přírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů. Období se vnitřně dělí na protestantskou a deistickou epochu a vyznačuje se dekompozicí společenské organizace. Jedná se antitezi vedoucí k syntéze ve vyšší stádium.

Nejvyšším stádiem je stádium pozitivní, které se vyznačuje vědeckým zkoumáním zákonů faktů. Pravým kritériem pravdy už není ani náboženské zjevení, ani metafyzické ideje, ale shoda našeho poznání s fakty. Po stádiu metafyzickém, kterému vládne společenský rozklad, anarchie, egoismus a individualismus, je pozitiviní stádium opět epochou budování. Výsledkem moderní vědy je Comtovy sociologie – nová racionální věda usilující o harmonickou organizaci společnosti.

Klasifikace věd

Comte ve své filosofii nahlíží na vědu jakožto na hierarchickou strukturu. Vědy jsou uspořádány podle své obecnosti a podle toho, kdy vstoupily do pozitivního stádia. První byla matematika, poté astronomie, fyzika, chemie, biologie a poslední vědou sociologie. Každá věda využívá poznatků vědy obecnější a rozvíjí ji vlastními poznatky.

Sociologie

Sociologii Comte vidí jako filosofii dějin, které procházejí třemi stádii vývoje. Neodráží se v ní jen státní, právní a společenský vývoj, ale i vývoj umění, náboženství, vědy a filosofie. Sociologie Comte rozděluje na sociální statiku a sociální dynamiku. Statika popisuje podmínky určující charakter sociální existence, kde každá změna vede k posunům v životě celé společnosti. Základní jednotkou je zde rodina. Dynamika pak popisuje obecné zákony společenského vývoje – jádrem jsou zákony tří stádií.

Náboženství Humanity

S postupným oslabováním víry v dnešní společnosti se Comteho myšlenky stávají aktuálními. Říká, že snaha o odstranění náboženství způsobuje destabilizaci systému, který se snaží stabilizovat jinými způsoby. Předpovídal tak, že náboženství bude nahrazeno novými objekty kolektivního uctívání – např. sportem. V náboženství humanity se lidé soustřeďují na věci společensky nejprospěšnější – např. vědu a charitu. Podle Comteho je jasné, že rozvoj najdeme pouze tam, kde můžeme najít náhrady (míní tím na základě empirické důkaznosti) – tyto náhrady budou funkční, pokud mohou jít cestou vývoje. Revoluce jsou spíše nebezpečnou formou vývoje (ve smyslu descendence společnosti). Ti, kteří revoluci vedou se budou snažit stabilizovat systém novým režimem. Pro vývoj je nutná svoboda – ta přichází s vývojem a nabízí skutečnou emancipaci.

Pozitivisté nejsou ani agnostiky ani ateisty. Soustředí na fakta, která mohou dokázat pozorováním – tím se spíš nedostávají do sféry transcendence – do něčeho, co se pravděpodobně nedá dokázat, jelikož je tato práce nenutí k důkazu toho, že Bůh není, nebo že člověk nemůže Boha pozorovat. Pozitivisté zkoumají fenomény – pozorují a popisují spojitosti. Na základě těchto spojitostí docházejí k předpokladům (indukce). Pozorují JAK se věci dějí a ne PROČ.

Ateismus je, v zásadě řečeno, nefunkčním způsobem myšlení, hluboce zakořeněným v teologických otázkách. Důkaz Boží existence je zde vyměněn za důkaz Boží neexistence. Výsledkem je stagnace – nejvíce viditelné v oblasti Marxistické revoluční politiky, kde se ateismus stává jen dalším dogmatem, které má být revolucí nastoleno. Pozitivismus je pozicí pragmatismu. Pozitivistickou otázkou je: Co přijde po ateismu a agnosticismu? Jaké máme znalosti? Jak vlastně chceme žít? Tento postoj se může jevit jako ateistický, jelikož vylučuje Boha ze všech dalších myšlenek, avšak dle Comteho je tento postoj nutný k dalšímu vývoji společnosti, kterou chtěl uplatnit v jeho General View on Positivism. Říká, že je potřeba vyvarovat se chybné identifikaci pozitivismu s ateismem, materialismem, fatalismem a optimismem. Ateismus, stejně jako teologie diskutuje nevyřešitelné záhady. Pozitivismus je hledání pozitivního vědění.

Popsal jsem teď základního ducha Pozitivismu. Jsou zde však dva, nebo tři nutné body k vysvětlení, jelikož jsou zdrojem nepochopení, moc závažným, natož aby nebyly diskutovány. Tyto připomínky jsou samozřejmě v dobré víře.

Faktem je, že je nutné dosáhnout osvobození od teologické víry, než vůbec může být pozitivního stavu plně dosaženo. To však může nezůčastněného pozorovatele dovést k názoru, že je pozitivismus čistou negací. To byl postoj, který byl vcelku nedávno široce rozvíjen. V současnosti však to, co nešťastně zůstává, je překážkou pro celkový sociální a dokonce i intelektuální rozvoj. Sám jsem již dávno odmítl všechny filozofické, či historické spojnice mezi pozitivismem a ateismem – je však důležité poukázat na tuto chybu důkladněji.

Ateismus, je velmi nedokonalou formou emancipace, neboť jeho tendencí je prodlužovat metafysické stádium do nekonečna – hledáním nových řešení teologických problémů, namísto odsunu všech nevyřešitelných problémů stranou. Pravý pozitivní duch vychází z použití studia neměnných zákonů. Studiem toho JAK namísto toho PROČ. Toto je celkově neslučitelné s pokusy ambiciózních a vizionářských pokusů ateismu vysvětlit formaci universa, původ živočišného života, atd. Pozitivismus porovnává různé fáze lidské spekulace tak, že se na ně dívá jako na chiméry pradávných dob. Principem teologie je vysvětlit vše prostřednictvím nadpřirozených sil (Vůlí). Tento přístup nemůže být nikdy opuštěn dokud neseznáme hledání příčin člověku nedostupné a neomezíme se na znalosti Zákonů. Teologické názory se v průběhu času ukázaly jako neužitečné – ne proto, že by byly vyvráceny, ale protože se lidstvo stalo mnohem osvícenějším v oblasti svých možností a sil. To postupně dalo spekulativním snahám jiný směr. … Fáze ateismu zajisté nebyla nutná, avšak v minulých stoletích se této myšlenky chopily radikální revoluční hnutí s cílem obnovy společnosti. …COMTE, Auguste. A general view of positivism. Official centenary ed. of the International Auguste Comte Centenary Committee. New York: R. Speller, 1957, 444 p., str. 50 – překlad M.K.

Humanismus jako vyšší bytost

Ve chvíli opuštění teologie nastanou podle Comteho svobodnější podmínky pro vědecký výzkum. Bude tak umožněno zvolit vhodnou organizaci společnosti. Straní se však revoluci, jelikož ta je dle něj nebezpečnou cestou. Hledá takovou společenskou strukturu, která umožní výměnu nefunkčních částí společnosti za části, které budou moci být rozvíjeny pomocí poznatků vědy. Tyto změny chápe jako možné a chtěné.

…Stále zde však bude tendence k hledání centrálního bodu náboženství Humanity. Pokud však bude tento bod založen na jednom principu, nikdy skutečně nepřekonáme teologii. Centrální bod by měl být jakýmsi průsečíkem pocitu, rozumu a aktivity. Důkaz toho, že pozitivismus takový bod může nalézt bude překonáním poslední překážky před jeho celkovým přijetím.

Tento středobod nacházíme v koncepci humanity, kam se přirozeně každý aspekt pozitivismu upírá. Jakmile bude koncept boha překonán a syntéza náboženství Humanity uskutečněna, vznikne nová doktrína, která pronikne do lidských srdcí a z jejich srdcí pronikne následně do jejich myslí. Tento středobod je hlediskem morálním. Reprezentuje princip lásky, na které systém stojí. To je charakteristika vyšší bytosti, která se zde následně objeví. Její existence bude záviset na vzájemné lásce propojující její jednotlivé části. Víra v humanitu však ve stejný okamžik podněcuje k růstu intelektu, neboť ten je potřeba k pochopení rozsáhlosti tohoto organismu (vyšší bytosti). … Naše aktivita (síla) bude stimulována pocity a rozumem. Vzhledem k tomu, že Humanita (vyšší bytost – pozn. MK) bude mnohem komplexnější než jakýkoliv organismus, bude moci mnohem lépe reagovat na své okolí – pochopí, jak se navzájem ovlivňují a naleznou soulad. Tímto nastane vývoj, který je zjednodušeně vývojem řádu pod vlivem lásky. … Tím budou naplněny tři základní aspekty pozitivismu – subjektivní princip, objektivní dogma a praxe. Humanita, která je jedinou vyšší bytostí, bude složena z nás, vědomých elementů, bude řídit veškeré aspekty našeho osobního a společenského života. Naše myšlenky budou věnovány znalosti Humanity, naše pocity její lásce a naše akce jí budou sloužit. – COMTE, Auguste. A general view of positivism. Official centenary ed. of the International Auguste Comte Centenary Committee. New York: R. Speller, 1957, 444 p., str. 363, překlad M.K.

Humanismus působí na vědu a stejně tak i na umění. Bůh byl absolutní, avšak transcendentní – nedosažitelný empirickým výzkumem. Humanita je relativní – něco, co je zažíváno jinak, v uvědomění, že jsme její součástí. Je však také reálná – má svou minulost, přítomnost a budoucnost. Vyvíjí se a je zranitelná. Všechny vědy slouží této bytosti. Vše, co děláme je produktem entity, kterou zkoumáme. Koncept Humanity se rozšiřuje s jejím uvědoměním. Podle Comteho se vše vyvíjí ve třech stádiích a stejně tak tomu je u Humanity.

Comte vyzdvihuje princip nezávislosti v kombinaci s principem kooperace. Říká, že každý uzná její sílu přesahující jednotlivce a přijme ji jako svůj osud. Jeho život pak bude v každém aspektu podřízen vývoji společnosti. Humanita je výsledkem vzájemné kooperace – její síla není nadpřirozená – přesahuje však všechny jednotlivce.

Další koncepty náboženství

Comte detailně rozpracovává organizaci církve. Rozděluje svět na 7 oblastí a pro každou vymezuje určitý počet kněžích. Do oblastí umisťuje školy pozitivismu. Každá ze škol má 7 kněžích. Činnost kněžích se skládá z uctívání, hlásání a konzultace morálních, intelektuálních a osobních záležitostí. Výuka probíhá dvakrát týdně. Každá ze škol je napojena na oblastní chrám. Klerici jsou rekrutování ve věku 28 let ze všech společenských vrstev. Studují a je jim placena renta (kterou také přesně vymezil). Studují svobodně, zkoušky mohou složit nejpozději v 35 letech. Po složení zkoušek se stávají vikáři, kteří mohou být ve 42 letech vybráni na funkci kněžích. Kněží se zříkají všeho majetku. Comte také popisuje roli uměleckého a vědeckého rentiéra sloužícího církvi. Hlavní postavou církve je velekněz. Velekněz jmenuje, suspenduje, či propouští všechny členy církve. Velekněz má 7 asistentů. Svatým městem jmenuje Paříž. Comte přesně stanovuje renty a vymezuje činnosti jednotlivých rolí. Ošacení ponechává na individuální volbě, doporučuje však takové, které lidem připomíná pozici, na které se daný člověk nachází. Všechny služby církve jsou zdarma – záleží pouze na lidech jak je ohodnotí. Učení mimo církev není zakázáno.

Zdroje

  • COMTE, Auguste. A general view of positivism. Official centenary ed. of the International Auguste Comte Centenary Committee. New York: R. Speller, 1957, 444 p.
  • WERNICK, Andrew. Auguste Comte and the religion of humanity: the post-theistic program of French social theory. New York: Cambridge University Press, 2001, viii, 281 p.
  • COMTE, Auguste. The catechism of positive religion. 3d ed., rev. and corr. Clifton, N.J.: A. M. Kelley, 1973, viii, 304 p. ISBN 06-780-0910-4.
  • KUNCA, Tomáš a Miroslav VACURA.Empirismus a analytická filosofie. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 120 s. ISBN 80-245-1023-5.
  • Auguste Comte. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-06-21].